Sice jsem přes 8 000 km od své země a Evropy. Ale i kdybych stál na samém měsíci, srdcem i duší bych právě teď byl v Ukrajině. S hrůzou pozoruju zprávy a díky technologiím od toho odstřižený nejsem. Naopak. Dokud se situace neuklidní, přepínám do jiného režimu. Zlu ustupovat nelze. A co mě se týká, jedeme v tom společně (není to jen o Ukrajině).

Pomozte Ukrajině

Pokud si připadáte bezcmocní, je tu řada věcí, které se dají dělat – finanční a materiální podpora uprchlíků, Ukrajinské armády, vyvěšení vlajky, cokoliv, čím upozorníte na probíhající konflikt. Týká se nás všech a budoucnosti celého světa. Níže přikládám ověřené zdroje.

Kde a jak pomoci:

• 🇺🇦 https://www.stojimezaukrajinou.cz/ – hlavní rozcestník pomoci v konkrétních oblastech
• 🚑 Člověk v tísni – https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/ukrajina
• 🕊 Sbírka Armády spásy – https://www.darujme.cz/projekt/1205953
• 🔎 Článek na seznam s vysvětlením, jaká pomoc se hodí a proč – https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-prehledne-jak-efektivne-pomoci-ukrajine-a-co-naopak-nedelat-190484
• 📡 Pro podporu reportérů mířících na ukrajinu – https://www.darujme.cz/

Kde sledovat nejaktuálnější dění:

• Twitter kanály: NEXTA, Televize Seznam, Filip Horký, Heyfomo.cz, P_fiala,
• Zpravodajství:
  • CNN – https://edition.cnn.com/
  • BBC – https://www.bbc.com/news
  • CBC – https://www.cbc.ca/
  • Česká televize – https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/3432412-rusko-ukrajinsky-konflikt
  • The Guardian – https://www.theguardian.com/world/live/2022/feb/27/russia-ukraine-latest-news-missile-strikes-on-oil-facilities-reported-as-some-russian-banks-cut-off-from-swift-system-live

Dávejte si VELKÝ pozor na tzv. Fake News a informace ověřujte. Lítá toho v prostoru opravdu hodně a je snadné se emocemi nechat ovládnout. Proto se dívejte do komentářů pod příspěvky (i když je to někdy šílené).

Kybernetika:

Není to moc, ale pokud chcete vracet úder a víte o hakování prd, pojďte alespoň zatížit Ruské dezinformační weby opakovanými požadavky z vašeho porhlížeče. Stačí si otevřít tuto stránku a nechat ji běžet (sám to mám zapnuté už asi den na notebooku i mobilu).

DOPLNĚNÍ AUTORA STRÁNKY: Prosím vás, přátelé, nepodléhejte opojné představě, že poté, co si tuto stránku spustíte, začne se z cílových serverů kouřit a Putin se počne kroutit jak pod kletbou Cruciatus. Obrana proti tomuto triviálnímu útoku je také poměrně triviální. Nicméně vyžaduje udělat nějakou akci. A čím víc lidí tuhle stránku otevře, tím víc akcí bude potřeba (i když ne přímo úměrně). Stránka nedělá nic jiného, než že z vašeho prohlížeče opakovaně posílá dotazy na weby v seznamu (proto se nemusí líbit antivirům), které tak musí odpovídat (za předpokladu, že dotaz není odchycen nějakým „protifiltrem“ po cestě a dostane se na server), což je zatěžuje.

Velmi krátce k dění ohledně v Canmore. Kdo situaci sleduje jsou hlavně cizinci, jako já. Ve zprávách o tom nějaké zmínky jsou, ale zas tolik se tu tím nežije (ani mezi čechy, co tu sleduju). Vlajku jsem tu bohužel Ukrajinskou žádnou neviděl, tak jsem si jednu udělal z mého žlutého trička a modrého podsedáku :D. Ale třeba v Calgary a větších městech se lidé na podporu také sházejí. Postup Kanadské vlády je za mě poměrně rychlý a věcný. Kanada se připojila ke státům, co blokují svůj vzdušný prostor ruským letadlům a jako jedna z prvních poskytla Ukraině vojenskou výbavu. Hodně vysvětluji o naší historii a odpovídám na dotazy Kanaďanům, které to tu zajímá.

Co mě hřeje u srdce: ❤️

• 🇨🇿 Vlna solidarity a míra ochoty Čechů pomáhat Ukrajincům, zajištování jim ubytování (vzpomeňte na Pitomia Okamuru a jeho strašení o uprchlících před rokem)
• 🤝 Jednotný postoj naší vlády, senátu a dokonce i prezidenta – hlavně práce Jana Lipavského a P. Fialy (nedokáži si představit v tuto chvíli jiného člověka na jeho místě)
• 🌍 Rozjezd podpory a sjednocující tendence v postupech a sankcích napříč všemi Evropskými státy a NATO – hodně jsem se bál, že se nikdo nedomluví na ničem
• 🇺🇦 Neskutečný postoj Ukrajinského prezidenta a vlastně každého, kdo tam nyní je (některé nahrávky jsou opravdu neskutečné, jako nahrávat video občanům v neprůstřelné vestě v Kyievě to chce koule)
• Během 1 dne jsem se dokázal naučit celkem dost obstojně Geografii Ukrajiny včetně rozmístnění všech větších měst.

Po velmi dlouhé době jsem opravdu pyšný na svoji zemi.

Co mě rozčiluje a z čeho je mi smutno: 🤬 🙁

• Trpí hlavně ti, co za nic nemůžou
• V Rusku funguje/zafungovala tvrdá propaganda policejního státu, který Putin min. 22 let své vlády buduje (a nejen v Rusku…)
• Mám několik Ruských přátel a i na ně se snáší ten hněv, přitom jsou sami proti tomu, co se děje
• Tvrdé potlačování protestů v Minsku (Lukashenko) a Ruských městech
• Vyhrožování Jadernými zbraněmi zemí, kde je u moci člověk, u kteérho nevíme, co udělá
• Velké zklamání z výsledků jednání OSN
• a mnohé další…

Střípky na odreagování a pobavení (je to potřeba, bohužel není v češtině tolik zatím):

—— KONEC PŘÍSPĚVKU (Tento článek aktualizuji) ——

Rychlá navigace:

• První kroky v Canmore
• Počasí, to je oč tu běží
• Všechno má svou cenu
• A práce?
• Superbowlové/Olympiádové šílenství
• Střípek z narozenin

---

Tak pojďme vměstnat trochu rozptýlení do toho bláznivého dění, které se v těchto dnech na naší planetě děje.

První kroky v Canmore

Směřovaly k objevování. Když jsem vystoupil z auta uprostřed města, hned první pohled mi vyrazil dech. Canmore je městěčko o zhruba 14 000 lidech, rozkládající se v údolí Kanadských Rockies. A je obklopené z obou stran totálně nádhernými horami, které se různí ve výšce – od zhruba dvou do dvou a půl tisíc metrů nad mořem. Jmenují se celkem zábavně a multikulturně. Máme tu například Mt. Grotto, Ha-Ling, Lady McDonald (jak jinak), pak pohoří táhnoucí se k Banffu čítající cca 8 vrchů, které jsou prakticky pojmenovány (Rundle west, Rundle 2, Rundle 3…) a samozřejmě také nakonec 3 sestry (malá, střední a velká).

Nevím jak, ale vždy mě to táhne k vodě (že by to, že jsem vodnář?). Proto jsem už při první procházce objevil Bow river a její krásu. Zkrucené meandry mi připomněly třeba botič, kachny zase rybníky, ale čím je řeka specifická je určitě její průzračná, smaragdově nebeská barva. Můžou za to z části ledovce, ze kterých pramení a také sněhové deky, které její břeh lemují.

A k tomu všemu si přidejte slunce.

Poznámka z kraje: Je znát, že v Kanadě hokejem lidé žijí. Místo hřišť kluziště například. Cestou na svůj první „minihike“ s názvem koňská podkova, jsem našel hokejovou rukavici. A přímo na trailu jsem potkal paní se dvěma zlatými retrívry. Jeden se jmenoval Cassie a druhý Crosby (Hádejte po kom).

Počasí, to je oč tu běží

Živost městečka se tu odvíjí od počasí. Když svítí slunce, vidíte lidi, psy, kachny, havrany a všudypřítomné zajíčky snad uplně všude (ano, opravdu tu po městě volně hopká různobarevné zaječí). Mimochodem, místní je nemají rádi, protože jim prý likvidují zeleninu (moc nechápu ale, co tu třeba jako teď má přes zimu růst a z čeho tedy žijí).

Když je hnusně tak jednoduše – nevidíte nic. :D. Co se zimy týká, tak nejvíce v tomto ohledu dělá vítr. Ten dokáže pocitově teplotu stáhnout v pohodě i o 10 stupňů.

O led tu věru není nouze. Při mých toulkách městech jsem musel vypadat jak střídavě tancující a klouzající se stařík. Bylo mi divné, jak tu lidi dokáží po zamrzlých jezerech chodit jako by se nechumelilo. Dokud jsem si o tom nepokecal s Tomem – úžasně vitálním 73 letým Kanaďanem z Red Deeru, který sem jezdí každé každý rok. Prozradil mi, že je to díky Mini spikes – ostny na botách. Ty si můžete do podrážky přišroubovat, nebo si pořídit návlek. Rovnou řeknu, že bez nich jsem to vydržel asi 2 týdny, během kterých jsem ale měl pár momentů, kdy nade mnou stáli všichni svatí, takže jsem si jedny taky pořídil (s mými 194 cm jsou pády totiž inu… z větší výšky).

Všechno má svou cenu

Teprve tady jsem měl možnost pořádně prozkoumat, kolik stojí rohlik. A hned několik zjištění.

1. Rohlik nemají
2. Pokud by rohlik měli, byl by 3x dražší

Ano, je tomu tak. Ceny všeho (až na benzin) jsou tu opravdu tak 2-3x dražší než v ČR. To může být poměrně odrazující, na druhou stranu, platy jsou tu zase větší a opravdu hustě tu fungují sociální služby (Sheltery pro ženy, programy na podporu menšin, komunitní služby). A pamatujete na Toma? S ním jsme taky vyrazili k jednomu z kostelů, kde každé úterý a čtvrtek rozdávají jídlo (ovoce/zeleninu/pečivo) totálně ZDARMA. Jedná se o věci ze supermarketů, které by jinak propadly. Kdo chce, může dát příspěvek kostelu (obvyklé je tu 5 CAD) a berete si sebou hromadu věcí, za které byste v obchodě vyplázli klidně čtyřicítku. Rozhodně něco, čím se na Západě inspirovat.

A jedou tu slevové kartičky! A to ve velkým. Slyšel jsem o tom jen z vyprávění, ale je to tak. V každým obchodě, kde jsem si něco kupoval se mě ptali, zda mám „kartičku“ a já se smíchem (zvyklý z čr) odmítal. Výstřízlivěl jsem však brzy, neboť slevové programy tu mají dost propracované (opět, mnohem více než v ČR) a provázané s dalšími službami. S kreditkou navíc dostáváte nějakou kačku zpět, zvyšuje se vám vaše „hodnocení“ poctivého nakupujícího a vubec… to celé tak nějak funguje opravdu pěkně (blíže se o tom rozepíšu jindy).

Vtipné taky je, že jídlo v restauracích a fastfoodech vám všude píší bez započítané daně (+ ještě dýško „of course“). Ale svět, ve kterém mohu vyměnit kus papíru za žvanec, je, alespoň za mě, pořád super svět. A ty papíry, na kterých se tu leskne nesmrtelná královna Alžběta, se tu zase dají prací vydělat. 🙂

Pokud vás zajímá, jak je to tu s cenami tak doporučuji si přečíst tento článek o životních nákladech v Kanadě, který to moc pěkně vystihuje.

A práce?

Není o ni nouze. po týdnu a půl nám tu konečně nasněžilo, tak jsem byl poprvé oficálně odhazovat sníh. A hned den nato podruhé. A bylo to podle očekávání – super! 🙂 V jendom z několika týmů (5 lidí) jsme ve 4 hodiny ráno vyrazili na různá místa Canmore. A bylo to dost magické. Až na ten vítr. Je to celkem prevít, neboť vám odhazovaný sníh přivane zpátky a ještě ke všemu kolikrát do obličeje. Pozitivní je, že i v mínus 25 stupních se dá makáním dost zahřát. Opět, je to vrstvách (napří. nápad dát si jedny rukavice do druhých rukavic se osvědčil znamenitě).

Dokonce se nám jednoho takového odhazovacího rána na silnici povedlo nachytat i Kojota, jak si to štrádoval do lesa. Fotku nemám, protože vyndavat ruce z rukavic (dvou) mi za to rozhodně nestálo.

Nebude to ale to jediné, co tu budu dělat. Další mám rozjednané.

Vsuvka: Superbowlové/Olympiádové šílenství

Na Hostelu jsem v telce občas zaznamenal různé střípky z právě probíhající zimní Olympiády v Pekingu, ale nic z toho se nedalo srovnat s přímým přenosem finále v Superbowlu. Plná hala pro 120 000 lidí (covid je asi pasé, lístek do nejhorších sedadel začínal na $8000), přelet Migů za pění národní hymny a výstup Dr.Dre, 50 centa, Eminema a Snoopdoga za oslepujících ohňostrojů vtáhlo i sem tu „pravou“ Ameriku. Hra samotná byla každopádě strašná nuda.

Závěrem…

…přidám několik drobností ze dne mých 31. narozenin. Den, jako kterýkoliv jiný. Věk je jen číslo, které mi přijde čím dál tím méně důležité. Strávil jsem ho procházkou podél Bow River tam a zpět, tak přikládám pár momentů. Mimo jiné i mé první setkání s Elky (losy), které místní nazývají Wapiti. Byl to vskutku dárek na přivítanou. 🙂

Příště se dozvíte, jak dopadl první výlet do Banffu, jak to mám s ubytkem a bude to tak trochu… o lidech. 🙂

Rychlá navigace:

• Co sakra dělám v Kanadě? Proč zrovna tam?
• Před odletem
• Cesta do Kanady (let)
• První dny v Kanadě – Calgary
• Mých prvních -26 °C
• Přesun do Canmore

---

Ahoj z Kanady!

Je to pro mě stále neskutečné, ale jsem tu. V zemi Javorového sirupu, za velkou louží. V zemi, do které jsem se toužil podívat inu… móc dlouho.

Když jsem před necelými sedmi lety (2015) odlétal na 3 měsíce na Bali a do Thajska, netušil jsem, že to bude taková malá průprava na tohle. Byl to výstup z komfortní zóny, ale přeci jen, bylo to s přáteli a na „pár“ měsíců. Zažil jsem tam však moře srandy odnesl si nezapomenutelné zážitky (to nejlepší si můžete i nyní připomenout na mém původním blogu).

Jak to celé začalo…

To je skvělá otázka. Prsty v tom má moje střední škola. Konkrétně maturitní otázky z angličtiny. Jedna se týkala právě Kanady. Když jsem si ji jako největší šprt vzorně vypracovával (časy poctivého chlapečka jsou ty-tam), narazil jsem na spousty zajímavých informací doprovázených fotkami Kanadské divočiny. Ty se mi okamžitě vryly hluboko do paměti a já pocítil takový náznak volání a věděl jsem, že se sem někdy musím dostat. Netušil jsem kdy, netušil jsem jak. Střih o zhruba 15 let později – držím letenku v ruce a říkám si – co to sakra dělám?

Vidíte? Alespoň k něčemu vám maturita může být v životě skutečně dobrá.

Co sakra dělám v Kanadě? Proč zrovna tam?

Protože medvědi. Říčky. Ryby. Hory. Lesy. Je těžké si zvědomit všechny důvody, proč jsem si vybral právě Kanadu. Lákala mě představa nedotčené přírody, milých lidí a nádherných výhledů. Co tu dělám a dělat budu, se teprve pod mými prsty rozvine. Nejsem nijak extra plánovač – mým cílem bylo se sem v první řadě dostat. Což už sama o sobě byla velká výzva. Získat Working Holiday víza (abych tu mohl i pracovat), trpělivě čekat a prodlužovat jejich platnost během covidu (2 roky!!!), zanechat doma přítelkyni, rodinu, přátele… to vše nebylo (a není) lehké. Ale když vás něco bytostně přitahuje jako magnet, je důležité to následovat. I když netušíte v tu chvíli zrovna proč. Plus ty medvědi samozřejmě.

Před odletem

Nejnáročnější na cestě pro mě nebyl let, ale procesy kolem něj. Na všechny ty papíry, které člověk musí mít, muselo padnout snad několik stromů. Je to jednoduché, pokud máte papír s razítkem, je vše v pohodě. Pokud ne, smolík. Ironií osudu bylo, že necelý týden před prvním covidem jsem si byl ve Vídni na Kanadský konzulát zařídit, jako jednu z posledních věcí, biometrické údaje do pasu.

Pak začalo čekání.

Rok…

Dva…

Ke konci roku 2021 se některá opatření zabraňující vstup do Kanady přes WH zvedla a mohl jsem vycestovat. Koupil jsem letenku na 30. 1. 2022 a čas odletu se nemilosrdně blížil. S ním i další vlna (Omikron tentokráte), strach, stres, nervozita. Týdny před odletem to na mě začalo opravdu doléhat a když jsem se s přítelkyní v hale na letišti Václava Havla loučil, byl jsem už totálně vyždímaný. Psychicky i fyzicky. A to byl teprve začátek!

Cesta do Kanady (let)

Bylo. To. Hustý.

Vzdálenost: cca 8000 km
Let: Praha -> Amsterdam -> Calgary
Doba letu: cca 13 hodin s přestupy a čekáním na letišti

Nejprve jsem sklidil posměch lidí, když mě při kontrole vypadl z tašky malý cestovní polštářek (s kočkou). Výhodu to mělo takovou, že mě ženská u skeneru rovnou poslala dál.

Zatímco všichni cestující kolem mě měli džíny a „casual smart“ oděv, já, kvůli nedostatku prostoru v batohu, jsem měl 2 mikiny, tepláky, lyžařské kalhoty, bundu a šálu…. Takže si asi dovedete dost představit, jak podezřele jsem musel působit. Ale narozdíl od ostatních, jsem letěl taky do země, kde teploty pod -20 C° jsou relativně normální (o čemž jsem se za pár dní sám přesvědčil).

Až na jednoho. Náhoda tomu chtěla a při letu do Amsterdamu jsem si sedl vedle Honzy. Dali jsme se do řeči a zjistili, že jedeme prakticky na stejné místo a z podobných důvodů (akorát Honza měl odbavený kufr a prkno). Co vám budu povídat, musel jsem se tomu smát. Let do Amstru při povídání utekl jako voda.

Přestup v Amsterdamu a přílet do Calgary

Náš let měl od začátku 45 minut zpoždění. To nám dávalo na přestup na Shipholském letišti cca 35 minut. Zdá se to jako „do pohody“ rezerva, ale nebyla. Z jednoho gatu nás poslali na druhý a tak jsme s Honzou jako blázni sprintovali obrovskýma halama sem a tam. Nakonec se nám vše stihnout podařilo, ale řeknu vám. Uf.

Let byl dlouhý. Spát se mi nedařilo. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek. Z okna jsem neviděl nic – seděl jsem v uličce. Až při přistávacím manévru se mi podařilo zahlédnout kouskem oka zasněžené Rockies (Rocky mountains) a tehdy mi začalo docházet, že jsem nad územím Kanady.

Po výstupu z letadla jsem byl už dost unavený, ale to nejtěžší mě teprve čekalo. Imigrační. Všechna snaha a úsilí mohlo vyjít vniveč, byl by se úředník špatně vyspal nebo jsem neměl některý z milionu papírů. Naštěstí vše prošlo v klidu a bez problému. Už jen popříletový PCR test, kde jsme byli všichni „náhodně“ vybráni a jsme tu.

První dny v Kanadě – Calgary

Výstup z letište byl k nezaplacení. Konkrétně, když jsem prvně nasál vzduch do plic. S Honzou jsme si dali High five a každý jsme vyrazili do našich ubytování, kde jsme měli počkat na výsledky PCR testu (do 72 hodin). Musím vám říci, že jsem si na hotel vzal Ubera a byl jsem za to rád. Před letem jsem vstával ve 4 hodiny ráno. Do 10:30 jsem čekal na odlet na letišti a jelikož jsem letěl proti proudu času, přiletěl jsem kolem 14:50. Pro mé tělo byla už půlnoc (časový posun -8 hodin oproti Praze). Při příletu bylo krásné slunce a příjemných 7 stupňů – zrovna tu končil Chinook (nahodilý teplý vítr z pouští, který se tu a tam během zimy objeví). Když jsem dorazil do hotelu, upadnul jsem do postele a vzbudil se už za 4 hodiny, neschopen usnout. Ano Jet Lag se opravdu dostavil a časový rozdíl jsem vyrovnával ještě dalších minimálně šest dní.

První tři dny se nesly ve znamení dospávání a zařizování papírů (ihned poté, co mi přišel z letiště negativní PCR test).

Mých prvních -26 C°

Čtvrtý den jsme se s Honzou rozhodli vyrazit do města. Zpočátku mi na tom dni nepřišlo nic zvláštního. Venku vycházelo slunce, tak jsem si vzal asi 4 vrstvy a vyrazil na místo srazu ven z hotelu.

A teda, to jsem byl rád za roušku. A čepici. A rukavice. Měl jsem s sebou jedny lehčí a lyžařské. Ty lehčí neměly žádný efekt. Při čekání na autobus mi rouška z vlhkosti stvrdla asi po minutě. Poprvé v životě mi regulérně zamrzly brýle a chlupy v nose.

Ovšem o tom, že je zima jsem se přesvědčil až chvíli poté, co jsme se s Honzou dostali na vyhlídkové místo – počátek naší trasy městem. Jako správní nadšení turisté jsme si chtěli vyfotit několik fotek. Honzův mobil přestal po minutě na vzduchu reagovat. Můj sice reagoval (viz snímek), ale co přestalo reagovat – byly mé prsty. Po 30 vteřinách na vzduchu jsem je zcela přestal cítit. I proto jsme zamířili do první kavárny a rozehřáli se šálkem čokolády/kávy. Holka za pultem říkala, že taková zima je nezvyklá i na zdejší poměry. A my se tak přestali divit, že na ulicích nikdo není.

Přesto, i v takovém mrazu, kdy jste rádi za svých 10 vrstev, vidíte, jak si proti vám vykračuje po ulici Kanaďan v rozthaných džínách, rozepnutou větrovkou, bez čepice a rukavic. Prostě hustý.

Mráz měl jednu obrovskou výhodu. Zažili jsme město nesmírně klidné a liduprázdné. Procházka Downtownem (centrální části města), završená návštěvou slavné Calgarské věže, tak nabrala vskutku magický nádech. Posuďte sami.

Přesun do Canmore

Z Calgary jsem si vzal sdílenou jízdu do Canmore. Trvala asi hoďku. Jelo nás v autě 6 (Já, 3 Kanaďané, Korejka a Franczouzka) a všichni krom řidiče za prací. A že to byl pořádný bourák. Calgary bylo víceméně na rovině a tak, když se před námi otevřelo údolí Rockies, krajina nabrala jiný ráz. A Korejka to prochrápala.

Na prvních pár nocí jsem si tu v Canmore vyhlídl jeden ze dvou zdejších hostelů a musím říci, že to jsem ještě nezažil. Moderní, čistý a krásný Hostel tu vznikl asi před 3 lety, protože majitele štvalo, že zde přestává být dotsupné bydlení (pronájmy apod). Proto, ze zkušeností z jiného hostelu v nedalekém Banffu vytvořili i tento s kapacitou asi 140 lůžek. Jsou tu pokoje pro 8 lidí, ale i privátnější – pro 2. Kvůli opatřením operuje na 50% kapacitu. Cenově to vychází na 225 CAD na týden, což je velmi dobrá cena (běžně rent vlastního pokoje v Canmore stojí kolem 1000 CAD měsíčně). A máte v tom super vybavenou kuchyni, servis, wifi a neskutečný výhled. O tom, že jsem tu už poznal na asi 15 lidí a dozvěděl se miliardy věcí nemluvě. I rodilí Kanaděné mi tu řekli, že jsem narazil na naprosto výjimečnou věc.

Co měli být tři noci, se nyní protahuje do druhého týdne. Už jsem si stačil projít městečko křížem krážem, uskutečnit svůj první trail a dozvědět se třeba to, kde se tu dá ostříhat (ne že bych zatím chtěl).

Co se práce týká, je tu hodně příležitostí. Více, než jsem si myslel. Každý druhý obchod shání prodavače, letní resorty lidi na mytí nádobí, obsluhu, odhazování sněhů… jak to s výběrem mé práce dopadne (a více), se dozvíte příště!

---