Rychlá navigace:
- Co sakra dělám v Kanadě? Proč zrovna tam?
- Před odletem
- Cesta do Kanady (let)
- První dny v Kanadě – Calgary
- Mých prvních -26 °C
- Přesun do Canmore
Ahoj z Kanady!
Je to pro mě stále neskutečné, ale jsem tu. V zemi Javorového sirupu, za velkou louží. V zemi, do které jsem se toužil podívat inu… móc dlouho.
Když jsem před necelými sedmi lety (2015) odlétal na 3 měsíce na Bali a do Thajska, netušil jsem, že to bude taková malá průprava na tohle. Byl to výstup z komfortní zóny, ale přeci jen, bylo to s přáteli a na „pár“ měsíců. Zažil jsem tam však moře srandy odnesl si nezapomenutelné zážitky (to nejlepší si můžete i nyní připomenout na mém původním blogu).
Jak to celé začalo…
To je skvělá otázka. Prsty v tom má moje střední škola. Konkrétně maturitní otázky z angličtiny. Jedna se týkala právě Kanady. Když jsem si ji jako největší šprt vzorně vypracovával (časy poctivého chlapečka jsou ty-tam), narazil jsem na spousty zajímavých informací doprovázených fotkami Kanadské divočiny. Ty se mi okamžitě vryly hluboko do paměti a já pocítil takový náznak volání a věděl jsem, že se sem někdy musím dostat. Netušil jsem kdy, netušil jsem jak. Střih o zhruba 15 let později – držím letenku v ruce a říkám si – co to sakra dělám?
Vidíte? Alespoň k něčemu vám maturita může být v životě skutečně dobrá.
Co sakra dělám v Kanadě? Proč zrovna tam?
Protože medvědi. Říčky. Ryby. Hory. Lesy. Je těžké si zvědomit všechny důvody, proč jsem si vybral právě Kanadu. Lákala mě představa nedotčené přírody, milých lidí a nádherných výhledů. Co tu dělám a dělat budu, se teprve pod mými prsty rozvine. Nejsem nijak extra plánovač – mým cílem bylo se sem v první řadě dostat. Což už sama o sobě byla velká výzva. Získat Working Holiday víza (abych tu mohl i pracovat), trpělivě čekat a prodlužovat jejich platnost během covidu (2 roky!!!), zanechat doma přítelkyni, rodinu, přátele… to vše nebylo (a není) lehké. Ale když vás něco bytostně přitahuje jako magnet, je důležité to následovat. I když netušíte v tu chvíli zrovna proč. Plus ty medvědi samozřejmě.
Před odletem
Nejnáročnější na cestě pro mě nebyl let, ale procesy kolem něj. Na všechny ty papíry, které člověk musí mít, muselo padnout snad několik stromů. Je to jednoduché, pokud máte papír s razítkem, je vše v pohodě. Pokud ne, smolík. Ironií osudu bylo, že necelý týden před prvním covidem jsem si byl ve Vídni na Kanadský konzulát zařídit, jako jednu z posledních věcí, biometrické údaje do pasu.
Pak začalo čekání.
Rok…
Dva…
Ke konci roku 2021 se některá opatření zabraňující vstup do Kanady přes WH zvedla a mohl jsem vycestovat. Koupil jsem letenku na 30. 1. 2022 a čas odletu se nemilosrdně blížil. S ním i další vlna (Omikron tentokráte), strach, stres, nervozita. Týdny před odletem to na mě začalo opravdu doléhat a když jsem se s přítelkyní v hale na letišti Václava Havla loučil, byl jsem už totálně vyždímaný. Psychicky i fyzicky. A to byl teprve začátek!
Cesta do Kanady (let)
Bylo. To. Hustý.
Vzdálenost: cca 8000 km
Let: Praha -> Amsterdam -> Calgary
Doba letu: cca 13 hodin s přestupy a čekáním na letišti
Nejprve jsem sklidil posměch lidí, když mě při kontrole vypadl z tašky malý cestovní polštářek (s kočkou). Výhodu to mělo takovou, že mě ženská u skeneru rovnou poslala dál.
Zatímco všichni cestující kolem mě měli džíny a „casual smart“ oděv, já, kvůli nedostatku prostoru v batohu, jsem měl 2 mikiny, tepláky, lyžařské kalhoty, bundu a šálu…. Takže si asi dovedete dost představit, jak podezřele jsem musel působit. Ale narozdíl od ostatních, jsem letěl taky do země, kde teploty pod -20 C° jsou relativně normální (o čemž jsem se za pár dní sám přesvědčil).
Až na jednoho. Náhoda tomu chtěla a při letu do Amsterdamu jsem si sedl vedle Honzy. Dali jsme se do řeči a zjistili, že jedeme prakticky na stejné místo a z podobných důvodů (akorát Honza měl odbavený kufr a prkno). Co vám budu povídat, musel jsem se tomu smát. Let do Amstru při povídání utekl jako voda.
Přestup v Amsterdamu a přílet do Calgary
Náš let měl od začátku 45 minut zpoždění. To nám dávalo na přestup na Shipholském letišti cca 35 minut. Zdá se to jako „do pohody“ rezerva, ale nebyla. Z jednoho gatu nás poslali na druhý a tak jsme s Honzou jako blázni sprintovali obrovskýma halama sem a tam. Nakonec se nám vše stihnout podařilo, ale řeknu vám. Uf.
Let byl dlouhý. Spát se mi nedařilo. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek. Z okna jsem neviděl nic – seděl jsem v uličce. Až při přistávacím manévru se mi podařilo zahlédnout kouskem oka zasněžené Rockies (Rocky mountains) a tehdy mi začalo docházet, že jsem nad územím Kanady.
Po výstupu z letadla jsem byl už dost unavený, ale to nejtěžší mě teprve čekalo. Imigrační. Všechna snaha a úsilí mohlo vyjít vniveč, byl by se úředník špatně vyspal nebo jsem neměl některý z milionu papírů. Naštěstí vše prošlo v klidu a bez problému. Už jen popříletový PCR test, kde jsme byli všichni „náhodně“ vybráni a jsme tu.
První dny v Kanadě – Calgary
Výstup z letište byl k nezaplacení. Konkrétně, když jsem prvně nasál vzduch do plic. S Honzou jsme si dali High five a každý jsme vyrazili do našich ubytování, kde jsme měli počkat na výsledky PCR testu (do 72 hodin). Musím vám říci, že jsem si na hotel vzal Ubera a byl jsem za to rád. Před letem jsem vstával ve 4 hodiny ráno. Do 10:30 jsem čekal na odlet na letišti a jelikož jsem letěl proti proudu času, přiletěl jsem kolem 14:50. Pro mé tělo byla už půlnoc (časový posun -8 hodin oproti Praze). Při příletu bylo krásné slunce a příjemných 7 stupňů – zrovna tu končil Chinook (nahodilý teplý vítr z pouští, který se tu a tam během zimy objeví). Když jsem dorazil do hotelu, upadnul jsem do postele a vzbudil se už za 4 hodiny, neschopen usnout. Ano Jet Lag se opravdu dostavil a časový rozdíl jsem vyrovnával ještě dalších minimálně šest dní.
První tři dny se nesly ve znamení dospávání a zařizování papírů (ihned poté, co mi přišel z letiště negativní PCR test).
Mých prvních -26 C°
Čtvrtý den jsme se s Honzou rozhodli vyrazit do města. Zpočátku mi na tom dni nepřišlo nic zvláštního. Venku vycházelo slunce, tak jsem si vzal asi 4 vrstvy a vyrazil na místo srazu ven z hotelu.
A teda, to jsem byl rád za roušku. A čepici. A rukavice. Měl jsem s sebou jedny lehčí a lyžařské. Ty lehčí neměly žádný efekt. Při čekání na autobus mi rouška z vlhkosti stvrdla asi po minutě. Poprvé v životě mi regulérně zamrzly brýle a chlupy v nose.
Ovšem o tom, že je zima jsem se přesvědčil až chvíli poté, co jsme se s Honzou dostali na vyhlídkové místo – počátek naší trasy městem. Jako správní nadšení turisté jsme si chtěli vyfotit několik fotek. Honzův mobil přestal po minutě na vzduchu reagovat. Můj sice reagoval (viz snímek), ale co přestalo reagovat – byly mé prsty. Po 30 vteřinách na vzduchu jsem je zcela přestal cítit. I proto jsme zamířili do první kavárny a rozehřáli se šálkem čokolády/kávy. Holka za pultem říkala, že taková zima je nezvyklá i na zdejší poměry. A my se tak přestali divit, že na ulicích nikdo není.
Přesto, i v takovém mrazu, kdy jste rádi za svých 10 vrstev, vidíte, jak si proti vám vykračuje po ulici Kanaďan v rozthaných džínách, rozepnutou větrovkou, bez čepice a rukavic. Prostě hustý.
Mráz měl jednu obrovskou výhodu. Zažili jsme město nesmírně klidné a liduprázdné. Procházka Downtownem (centrální části města), završená návštěvou slavné Calgarské věže, tak nabrala vskutku magický nádech. Posuďte sami.
Přesun do Canmore
Z Calgary jsem si vzal sdílenou jízdu do Canmore. Trvala asi hoďku. Jelo nás v autě 6 (Já, 3 Kanaďané, Korejka a Franczouzka) a všichni krom řidiče za prací. A že to byl pořádný bourák. Calgary bylo víceméně na rovině a tak, když se před námi otevřelo údolí Rockies, krajina nabrala jiný ráz. A Korejka to prochrápala.
Na prvních pár nocí jsem si tu v Canmore vyhlídl jeden ze dvou zdejších hostelů a musím říci, že to jsem ještě nezažil. Moderní, čistý a krásný Hostel tu vznikl asi před 3 lety, protože majitele štvalo, že zde přestává být dotsupné bydlení (pronájmy apod). Proto, ze zkušeností z jiného hostelu v nedalekém Banffu vytvořili i tento s kapacitou asi 140 lůžek. Jsou tu pokoje pro 8 lidí, ale i privátnější – pro 2. Kvůli opatřením operuje na 50% kapacitu. Cenově to vychází na 225 CAD na týden, což je velmi dobrá cena (běžně rent vlastního pokoje v Canmore stojí kolem 1000 CAD měsíčně). A máte v tom super vybavenou kuchyni, servis, wifi a neskutečný výhled. O tom, že jsem tu už poznal na asi 15 lidí a dozvěděl se miliardy věcí nemluvě. I rodilí Kanaděné mi tu řekli, že jsem narazil na naprosto výjimečnou věc.
Co měli být tři noci, se nyní protahuje do druhého týdne. Už jsem si stačil projít městečko křížem krážem, uskutečnit svůj první trail a dozvědět se třeba to, kde se tu dá ostříhat (ne že bych zatím chtěl).
Co se práce týká, je tu hodně příležitostí. Více, než jsem si myslel. Každý druhý obchod shání prodavače, letní resorty lidi na mytí nádobí, obsluhu, odhazování sněhů… jak to s výběrem mé práce dopadne (a více), se dozvíte příště!